Pracuji jako programátor ve společnosti mgm technology partners s. r. o., což je pobočka německé softwarové firmy s 20ti letou tradicí a 400 zaměstnanci po celé Evropě.

K této práci jsem se dostal celkem klasicky, studiem počítačového oboru na ČVUT. Možná za to mohl i můj první počítač – 286ka s černožlutým monitorem. To, že na něm moc “moderních” her nefungovalo, se pro mé kariérní směřování ukázalo jako výhoda.

Nikdy jsem počítačům nepropadl úplně. Nebál jsem se užívat i svobod studentského života – cestování, dobrovolničení, atp. Studium jsem však po 5ti letech zakončil a práce programátora byla nejlogičtější způsob, jak se na trhu „zhodnotit“.

Být součástí populárního a rostoucího oboru se ukazuje jako dobrá volba. Firmy se snaží o zaměstnance všemožně pečovat, prostě být pro ně atraktivní. Já osobně na své současné práci oceňuji mezinárodní kolektiv s českým prvkem, kreativní a smysluplnou práci (projekt) a přítomnost zkušených kolegů. V neposlední řadě potom atraktivní polohu, nekorporátní firemní kulturu a polo-volnou pracovní dobu.

Můj nejzajímavější pracovní den

Mám pocit, že každý den může být hodně zajímavý. Vůbec si nepamatuji, kdy naposledy mě nějaký pracovní den nebavil, nudil bych se, nebo bych se musel do něčeho nutit. To snad hlavně proto, že si náplň z větší části vytvářím já. Sám rozhoduji, s kým se potřebuji sejít, komu zavolat, jakou novou technologii vyzkoušet.

Napadají mě ale dva momenty, oba z mého prvního zaměstnání. Když jsem poprvé samostatně opravil chybu (bug) a měl pocit, že si výplatu opravdu zasloužím. Nebo když jsem cca po ¾ roce po nástupu úplně samostatně připravil a nasadil novou verzi telefonní aplikace (aniž by přitom přestalo fungovat telefonování všech dispečerských pracovišť ČEZ a. s.)

Původním povoláním jsem kuchař. Po více jak dvacetileté praxi na různých postech v gastronomii (kuchař, šéfkuchař, vedoucí restaurace, hoteliér) jsem se dostal v roce 2000 ke své zálibě – kovařině. Kovářské výrobky jsem totiž potřeboval pro některé své kuchařské exhibice. Jak jsem ke kovařině přičichl, začal jsem se s ní seznamovat podrobněji. Jak je vidět, ještě stále mě záliba baví. A to dokonce tak, že se s ní dnes mohu v rámci možností i živit.

Kovárnu jsem si začal zařizovat až v roce 2002, kdy jsem už potřeboval pro svého koníčka slušnější zázemí. No a protože se mé původní povolání ve mně neztratilo, ani jsem na něj nezanevřel, tak jsem to vše propojil a vybudoval si kovárnu s občerstvením, ve které mohu své záliby spojit a využít pro potěšení našich zákazníků.

Můj obor: umělecké kovářství.

Můj nejzajímavější pracovní den

Na začátku dne přijde návštěvník, který si nejen pochutná na našich koláčích, ale má zájem i o železo. Provedu ho kovárnou a popovídáme si o vztahu k železu. Přitom se dozvím o jeho zájmu o některý výrobek a mohu to začít převádět do popisu – kam by výrobek měl přijít nebo k jakému účelu má sloužit. Od toho přejdeme k nákresům, popřípadě jsou k dispozici fotky, a podle toho dojdeme k úpravě budoucího díla. Někdy jedeme na místo a získáme rozměry. Jindy zákazník dodá kompletní návrh od architekta. Po přípravě materiálu ho začnu nahřívat a tvarovat. Někdy se pracuje i za studena. Jsem přesvědčen, že když se pomalu na svět klube výrobek, je to ten nejhezčí pocit, který vám vynahradí i tu námahu či trochu špíny, která se na vás za ten den projeví. Rád se pokochám spokojeností zákazníka s jeho dílem.

Odjakživa mě bavilo vymýšlet program pro ostatní a zprostředkovávat poznání a zážitky. Studovala jsem bohemistiku a nakonec vystudovala češtinu a angličtinu v kombinaci s učitelstvím. V minulosti jsem čerpala hlavně z toho, co jsem si odnesla z univerzity, teď těžím nejvíce z vlastní praxe a vzdělávacích aktivit absolvovaných mimo školu.

Neustále se chci vyvíjet a učit nové věci, a proto je pro mě vzdělávání celoživotní téma, kterému se dlouhodobě věnuji. Možností, jak se v tomto oboru uplatnit, je celá řada, a učitelka stojící za katedrou před znuzenými dětmi je varianta pouze pro ty, kteří žijí z filmů pro pamětníky. Vzdělávání je obor pro tvořivého ducha a pro ty, kteří se nebojí dělat věci jinak.

V současné době žiji v Austrálii a zastávám pozici zástupkyně koordinátora ve volnočasovém centru. Denně posouvám
vlastní meze toho, jak uspět v roli, pro kterou jsou znalost jazyka a komunikační dovednosti naprosto klíčové. Z celého
týmu a všech rodin, se kterými pracujeme, jsem jediná s ryze neaustralskými kořeny.

Můj nejzajímavější pracovní den

Každý den má zcela jinou dynamiku. Kombinace dětí, vychovatelů v týmu  a realizovaných aktivit dělá z každého dne
unikum. Některé dny jsou velmi bohaté na nové zkušenosti v ohledu řešení komplikovaných situací s dětmi, kolegy i
rodiči. Některé děti mají speciální potřeby, a tak se snažíme, aby se co nejlépe integrovaly. Vždy mě potěší, když se
dlouhodobě snažím s nějakým dítětem pracovat a objevím něco, co na něj funguje a posuvá ho dál. Cením si také
každého projevu důvěry vůči mně ze strany dětí nebo jejich rodičů.

Matematika mne vždy bavila, chtěl jsem dělat něco, kde bych jí mohl používat pro řešení reálných problémů. Proto jsem si vybral obor matematické inženýrství, který tyto předpoklady naplnil. Ve své dosavadní praxi využívám matematiku, dříve v průmyslu, nyní v pojišťovnictví.

V průběhu let je v mé práci té opravdové matematiky méně a méně. Již nepočítám rovnice, nestavím složité finanční modely, přesto mohu říci, že mi matematické základy pomáhají při řešení mnoha konkrétních situací z mé praxe. Matematika je především způsob myšlení, přístup k řešení problémů, je to nástroj na ověření, zda nějaké řešení dává smysl či nikoli.

Nyní působím spolu se svými kolegy v malé společnosti Compas Advisory s.r.o., která poskytuje poradenské služby pojišťovnám, a to především v oblasti pojistné matematiky. Jedná se o výpočty pojistného a rezerv, resp. kapitálových požadavků či různé projekty zaměřené na zlepšení vnitřních procesů.

Můj nejzajímavější pracovní den

Můj nejlepší den v práci je takový, kdy mohu se svými kolegy diskutovat nad řešením nějakého problému, a kdy to řešení společně najdeme a pomůžeme tak našim klientům. Jsem rovněž rád za každou příležitost, kdy mohu naše řešení prezentovat našim klientům či širší veřejnosti. V práci se cítím dobře, pokud jsem v kontaktu s lidmi a můžeme spolu pořád objevovat něco nového. Mám to vlastně podobné i v osobním životě. Rád cestuji, jezdím na kole (hlavně v místech kde jsem před tím nebyl a je na co koukat), rád vařím (mnohem raději něco, co jsem před tím nezkoušel, než každý týden ten samý, byť skvělý guláš).